Minitábor Kotvy

05.05.2010 18:27

(Povídání o tom, jak jsme ničili nervy chatařům a táborníkům na Hracholuskách)

Autentický zápis o prvním svérázném táboře Kotvy osiřelé po nečekané smrti kapitána Baltíka…

VIII. Přepad   Naším plánem bylo vrazit potichu do tábora a tam sebrat vše, co nám přijde pod ruku. Po tomto manévru jsme se měli sejít u velikého smrku, který rostl u cestičky k táboru. Ve skutečnosti to ale dopadlo jinak a to dík jednomu vedoucímu – alkoholiku, který se chtěl napít piva. Všichni jsme už něco sebrali, když se náhle u hangáru, který jsme drancovali, objevila postava jednoho z vedoucích tábora, který si šel pro pivo. Když spatřil Jerryho, jak opouští tábor s kanistrem a asi deseti litry piva. Jerry odhodil kanystr do kopřiv a společně s Jackem a Honzou změnil odchod v „taktické vyklizení prostoru“. Vedoucí chvilku běžel za nimi a toho jsem využil k následování Jerryho příkladu. Jedinou chybou bylo, že jsem nevěděl, kde je Jerry a spol. Vedoucí se vzdal pronásledování a šel do tábora udělat poplach, já jsem se zatím rozběhl k lodím. U lodí jsem ale našel jen Mandarínka, a tak jsem se vrátil hledat ostatní. Nedostal jsem se ale daleko.

U lávky přes Úterák jsem viděl, že se na druhém břehu potoka objevilo vedení přepadeného tábora. Všichni vedoucí měli baterky a pátrali jimi po obou březích. Lehl jsem si za smrček a mezi větvemi pozoroval dění na druhém břehu. K prohlídce obou břehů se přidali i vedoucí tábora dolanských, samozřejmě s baterkami. Chvíli svítili společně na můj břeh a pak se jeden vedoucí rozběhl na lávku. Zastavil se asi tak v polovině a začal svítit na mé okolí. Já jsem mezitím změnil polohu a chvilku na to dopadl na místo, kde jsem předtím ležel, kužel světla a začal jezdit po skalách, které byly pět až šest metrů ode mne. Potom se ten vedoucí vrátil na svůj břeh.

Všichni se pak dali do prohledávání a osvětlování lesa na druhém břehu. Nic tam nenašli a najednou se dva z vedoucích rozběhli zase na lávku. Tentokrát jeden přešel lávku úplně a druhý zůstal asi ve třech čtvrtinách. A začala prohlídka. Kužele světla zase začaly běhat po břehu, přibližovaly se ke mně a zase vzdalovaly a najednou jsem byl oslněn proudem světla z baterky. Skoro současně se ozval výkřik „Máme ho!“, který pro mne znamenal zajetí. Nepokusil jsem se ani o útěk – byl jsem bos, a tak jsem neměl v noci ve skalách žádnou naději. Také od lodí jsem byl odříznut, mohl jsem se k nim dostat jen obloukem lesem, kde bylo plno roští a šišek, takže by mne stejně dostali.

Přešel jsem tedy se svými vězniteli lávku přes potok a brzy se shledal s Baby. Dostalo se mi milého uvítání. Nejdříve jsem si vyslechl spoustu řečí o bláznech, idiotech atd. a pak se mne Baby zeptala, proč jsme jí o přepadu neřekli dříve. Odpověděl jsem a Baby mi začala líčit, co se děje v táboře. Děti prý běhají po táboře porůznu ozbrojeny a volají: „Jdeme na zloděje, jdeme na zloděje!“ Hlavní vedoucí si prý vzal několik lahví piva a se slovy: „Ráno jdu na SNB[1].“ Zalezl do stanu, kde trávil lov zlodějů pitím piva…

Dalším problémem bylo, že jsem nevěděl, kde jsou kluci. Převezl jsem tedy lodě za pomoci jednoho z vedoucích k táboru a vydal se do lesa pískaje …- nebo .-.. , ale výsledek nebyl žádný. Vrátil jsem se tedy zpátky k lodím a zjistil, že Jerryho Vertexka zmizela. Hned jsem se ptal vedoucího dolanských, ale ten nic nevěděl. Tedy také tento tábor byl „hlídán“ stejným způsobem jako tábor Dvaadevadesátky. Najednou se na druhém břehu objevili Jerry, Jack a Honza a Jerry hned, kde že je jeho loď. Došlo mi, že si ji pravděpodobně odvezl, a tak jsem mu řekl, že to ví nejlíp on sám. Dělal chvíli nechápavé obličeje, ale potom šel pro svou loď, o které „nevěděl“. Měl ji schovanou kus po proudu v křoví. Potom jsme naložili Baby a ještě jednoho vedoucího, kteří se chtěli vykoupat „U nanuka“ a vypluli. „U nanuka“ jsme byli za chvilku, rozloučili jsme se s Baby a pluli dál. K Jerrymu na chatu jsme dorazili po půlnoci a za nějakou tu chvíli jsme už spali.