Osvobození Plzně - 1945
|
Dne 4. května 1945 vydal generál Patton rozkaz zahájit útok na západní Čechy. Následně se 2. a 97. Infantry Divisions a 16. Armored Division vydaly směrem na Plzeň. V ulicích Plzně se americké tanky objevily 6. května 1945 kolem 8. hodiny ranní vítány nadšenými obyvateli Plzně. |
 |
Povstání v Plzni 5. května 1945
Počátkem května vypukla na mnoha místech Československa protifašistická povstání a nebylo tomu jinak ani v Plzni. Již v druhé polovině dubna nebylo pochyb o tom, že konec války se blíží úměrně stoupající síle leteckých náletů. Ve stejný den jako bylo Američany osvobozeno první velké české město Cheb, se uskutečnil i poslední nálet amerického letectva na Škodovku. Někdy koncem dubna 1945 se utvořil oficiální Národní výbor (NV), do jehož čela byl zvolen pplk. Jindra Krejčík, prvním místopředsedou se stal Václav Hrbek. Tento sbor měl reprezentovat vedení města. Osvobozovací akce začaly již brzy ráno 5. května, kdy občané vyšli do ulic a začali ničit symboly nacistické nadvlády.
Prvním velmi důležitým momentem osvobozovacích akcí bylo obsazení vysílače. Jednalo se o vysílač pro hlášení letových zpráv a vysílač, který měl rušit vysílání z Londýna. Byl to velmi významný nástroj ke sdělování informací o průběhu povstání i k řízení celé akce. Vysílač byl dobyt kolem poledne a ve 12:35 se ozvalo: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří. Voláme Vás, občané města Plzně a celých západních Čech. Oznamujeme Vám, že jsme se zbavili nadvlády Němců a jsme svobodni.“ Situace však v té době nebyla ještě tak optimistická. Neustále docházelo k zákrokům německých vojáků a gestapáků proti obyvatelstvu.
Odpoledne 5. května ještě došlo k odzbrojení dvou vlaků a obsazení kasáren na Bručné. Večer se situace zhoršila, když přišla zpráva, že německé SS divize Schőrnerovi armády obkličují Plzeň. Bylo tedy nutné co nejrychleji informovat americkou armádu, aby přijela do Plzně co nejdříve. Po několika neúspěšných pokusech, které stály i lidské životy, pronikla jedna spojka až do Lub za Klatovy, kde Američané sídlili, a vrátila se zpět se zprávou, že americký velitel slíbil, že armáda brzy ráno 6. května vyrazí na Plzeň. Během noci se podařilo obelhat Němce, že Američané už jsou v Plzni a ti upustili od chystaného útoku. Vysílač se s posluchači večer rozloučil hlášením: „Končíme dnešní vysílání, přejeme vám všem doma i za hranicemi dobrou noc. Zůstaňte u svých aparátů. Zůstaňte i vy venku na stráži bdělí. Nevíme co nás čeká.“ Pravděpodobně však málokdo z Plzeňanů usnul.
|
Američané v Plzni 6. května 1945 měl přijít okamžik, na který všichni Plzeňané čekali. Ač byla Plzeň už částečně v rukou NV a povstaleckých sil, příjezd americké armády znamenal potvrzení konce nacistické nadvlády. I když by se mohlo zdát, že Američané přijeli do téměř osvobozeného města, nebylo tomu tak. Brzy ráno 6. května se městem nesl zvuk podobný bouřce, byl to však zvuk blížících se amerických tanků skupiny plukovníka Nobleho. V 8 hodin 15 minut stanula americká armáda na plzeňském náměstí. Z počátku byla nedůvěry na obou stranách. Plzeňané zpočátku váhavě vycházeli ze svých domovů. Strach a nedůvěra byly v lidech za šest let nastřádány více než co jiného.…Američané vylézají z tanků v dlouhých nepromokavých kabátech a jsou spíš nedůvěřiví. Ale pak nedůvěra opadává a lidé se sbíhají na náměstí a vítají americké osvoboditele. Výkřiky: „Sláva! Nazdar! Hurá!“ podávání rukou, první vzájemné pohledy do očí, slzy, polibky. |
 |
Z vysílače se ozvala slova dr. Šindlera: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří! Nechť žije svoboda, nechť žijí naši spojenci. Oznamuji všem obyvatelům Československé republiky, že pancéře 16. divize jsou na náměstí Republiky v Plzni. Viděl jsem na vlastní oči přijíždět pancéře ze západu. Slyšel jsem hukot tankových motorů. Podával jsem ruku americkému důstojníku. Slyšel jsem americký hovor. Po šesti letech nacistické hrůzovlády jsme svobodní. Americké pancéře jsou na náměstí Republiky. Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří.“
 |
Američané Plzeňanům nepřinesli jen svobodu, ale i kousek života, který doposud neznali. Plzeňané ochutnávali americké voňavé cigarety. Mnoha lidem bylo divné, proč američtí kluci stále pohybují ústy a přitom nic nejí. Žvýkačky v té době u nás nikdo neznal. Mnoho lidí vzpomíná, jak jako malé děti dostali svou první čokoládu nebo se svezli na „džípu“. |
Američané odešli po 20. listopadu 1945. Zůstali však ve vzpomínkách všech Plzeňanů, kteří si je dodnes připomínají fotografiemi a nejrůznějšími suvenýry. Po celých západních Čechách byly také odhalovány pamětní desky americkým osvoboditelům. Po roce 1948 se však započalo se zamlžováním až úplným popíráním pravdy a na Američany se muselo na téměř 45 let zapomenout.