Šprajda a kámoš pádlo doporučují
Trénink(g)
– magické slovo, které všichni neradi slyšíme,
ale velmi rádi využíváme toho, co jsme se při něm naučili.
|
Ten pocit, když před trénováním lezeme (ano většina z nás leze) do lodi, zase ta studená a mokrá voda. „Že já radši nehraju kulečník, to bych teď přišel do vyhřáté herny, dal si kafe a v suchu a teple hrál.“ Moje oblíbená hláška při ranním oblékání studeného neoprenu a přípravě lodí, když po břehu chodí lidi v bundách a tak divně koukají. |
 |
 |
Ale trénink dělá mistra. To znamená, že bez tréninku nic nedokážeme a nic se nenaučíme. Jde o ten první samostatný sjezd jezu, první nájezd z vracáku přímo do peřeje a první sjezd např. Čekárny. Pak už vím, že jsem to dokázal a že do „dám“ i příště. I když mi to trenér říká, že na to mám, ale co on ví, jak se cítím…. Ví to, protože se taky učil a hlavně, nepohrne vás někam, kam ví, že je to nebezpečné, protože za vás ručí, ale třeba já jsem línej a ne že bych nechtěl, ale když pro půlku lidí budu muset plavat, tak mě nebudete mít rádi a nebude to mít ani smysl. |
Nasedání do lodi – zdá se to zbytečné, ale i to je třeba trénovat. Když jsem úplnej začátečník, tak nemám dobrý pocit, když vstupuju do lodě. Je to takový vratký a divný. No a za čas skočím do lodi a hups ze břehu se sešoupnu do vody. Navíc tím vzbudím údiv a nenadřu se s taháním lodi a nezdržuju dlouhým nastupováním.
|
Stabilita a jízda v lodi – tady hodně pomáhá v zimní sezóně pobyt v bazénu. Vyzkouším si všechny možné lodě, voda je teplá, takže mi nevadí případné nedobrovolné vystoupení. Hlavně je to trénink, takže se krysičky nepočítají. A vůbec dostáváte jistotu a nebojíte se. Bez stability se při jízdě na lodi neobejdete, ta je základ všeho. Navíc v bazénu je na všechno dost času, dostatek zkušených, kteří rádi pomohou a když se cvaknu, tak mi na rozdíl od řeky nic neuplave a nemusím to chytat. A to teplíčko a když to jde tak i na břehu bonbóny. Na řece jsem je ještě nikde neviděl…. |
Náklony – no a když umím nastupovat do lodě a mám trochu stabilitu, tak hurá na řeku. A tady mě čekají náklony. Bez těch to taky nejde. I když si to někdo tak myslí, tak mu stejně vodáckej pánbůh ukáže, že ne a že to prostě s těma náklonama fakt jít musí. Zkrátka pro začátek jako na kole, naklopit do zatáčky a pryč.
Využívejte proto vodáckých výletů k trénování minimálně těchto tří dovedností, bez kterých se v začátku neobejdete. Jak je pěknej vracák, tak šup do něj a hned ven - rychlost, náklon a pryč. Když tohle budete trénovat co nejvíce, tak vám přibude zase jistota, uteče strach a dáte to napoprvé a tam, kde potřebujete.
|
Fyzička – zjišťuju, že třeba tohle slovo vůbec nemám rád. A pak to tak vypadá, půlka z vás je na to lepší než já a říkám si, budu míň jezdit autem a vysedávat u kompu a místo televize půjdu na kolo. Ha, ha, zase nic, protože dávali něco pěkného. A na vodě pak všechno bolí….. Takže hurá ven, vypnout bednu, proběhnout se, vzít loď a hup do ní, udržovat stabilitu a s dobrým náklonem zase rozvířit hladinu našich krásných řek a jedem vstříc dalším vodáckým zážitkům. (Žabák) |
T R É N I N K D Ě L Á M I S T R A ! ! !